Není tomu tak dlouho, co byl Esterce rok a čtvrt. Člověk by řekl, že už se v tomhle věku toho nemůže tolik dít, dítě už běhá, do mluvení daleko... ale opak je pravdou. Tak namátkou, Esterka má už několik dní doslova sebevražednou náladu, vesele se vrhá z postele ve výšce cca 40cm po hlavě dolů a čeká, že některý z rodičů pohotově přeskočí celý pokoj a zachrání ji. Prozatím jí to vychází tak na 98%. Řešením bývalo, nepřemisťovat ji na postel, ale to už taky nepomůže, Esterka totiž zdokonaluje svoje lezecké schopnosti, a to doslova z hodiny na hodinu. Taky si dokáže sofistikovaněji hrát, umí krmit panenku flaškou, tahá za sebou vozíčky, prohlíží si knížky, staví z kostek.

Je tomu už skoro rok kdy jsem dostal k narozeninám, (nebo to bylo k vánocům ?) no sám nevím. Prostě dostal jsem krabku s pastely a Giakondami což je vlastně skoro to samý. Dlouho jsem na to neměl čas, ale před nedávnem jsem je konečně vybalil a začal si kreslit. Moje první výtvory by jste asi nechtěli vidět, byla to hrůza. Ale postupně tomu přicházím na chuť. Samozřejmě se nechci nějak vytahovat nebo tvrdit, že tohle není taky hrůza, ale aspoň se na to dá koukat a to je pro mě úspěch.

Díky mému novému hobby se budete setkávat s mými kresbami na blogu poněkud častěji. Tohle je například Maják s velkým M, jiný název mě prostě nenapadl. Původně jsem ho chtěl přenést do postapokalyptického světa, moře vypařit a nechat jen rozpraskanou zemi, ale zkrátka si na to netroufám, takže prozatím takto. Mám ještě v plánu ho předělat do vektorů jako takový jemný optimistický obrázek na plochu... hned jak se naučím portugalsky.